JAN ŘÍHA - VLASTNÍ TVORBA - UKÁZKY

O PRINCEZNĚ, KTERÁ POZVRACELA LINOLEUM

Zina si dala k snídani vajíčka na slanině. Ani si je neudělala na másle, ale na oleji. K obědu měla dvě jitrnice, ale přišlo jí to málo, tak si k tomu uvařila dvě vejce. Ale nebyla trpělivá. Když je loupala, ani bílek nebyl dovařený. Natož aby byl tuhý žloutek. Slupla je s mlaskotem jako malinu. Malé kousky ze skořápky jí zůstaly zaseknuté v mezizubních prostorech.

Celý den Zina popíjela rum. Díky tomu, že k tomu jedla, dopíjela večer druhý půllitr. Měla jen trochu problém s artikulací, ale jejímu psu čau-čau, jmenoval se Kaijak, to nevadilo. Král nasával dole v královských sklípcích a královna si v ložnici celé odpoledne hrála s velkým růžovým vibrátorem. Udělala se několikrát.

K večeři si upekla koťátko. Zina. Samozřejmě stáhnuté z kůže, ale kuchařovi se to stejně nelíbilo a dost remcal. Pečené koťátko na česneku. To byla obíračka. Zina si po večeři spokojeně olizovala prsty a dopíjela druhý půllitr rumu. V černé tmě venku řádila bouřka, doprovázená blesky, ale to bylo Zině jedno.

Šla se podívat do kuchyně, co je v lednici na pozdní večer. V jedné části kuchyně byla podlaha tvořená linoleem. A na Zinu to přišlo. Předklonila se a pořádně se vyzvracela. Kuchař se chytil rukama za hlavu a zaúpěl. Zina se na něj podívala, zvratkovitá nudle jí trčela z levé nosní dírky jak tkanička od bot a kymácela se sem a tam. Kuchař přestal lamentovat a odešel si zakouřit. Na chodbě se ale zase začal hlasitě rozčilovat, probouzeli se v něm zřejmě jeho italští předkové.

„Dannazione! Questa è una famiglia pazza. Posso tossirlo!“

No a co z toho všeho, milé děti, plyne? No přece když chcete pít rum, hodně rumu, nemůžete se natláskat vším možným.